Západ slunce Léta Páně...

To bude zvláštní západ slunce...

Do šerého pokoje padati budou

zlomené, melancholické, vyčítavé paprsky.

A bude v pokoji přítmí...

dusivé, omamné bude horko,

tak mdlo, tak mdlo...

Tak slunce bude zapadat...

Nevím, neznám dne, kdy to bude.

Vím, budu ležet s rozpáleným čelem

na lůžku příliš umdlen, rozhořčen

dlouhými, příliš dlouhými hodinami,

banálními, výsměšnými slovy

těch, kteří řeknou, že ještě není západ.

Tak slunce bude zapadat...

Ulicí hrčeti budou vozy,

v pokoji povstane zvláštní šumot,

tajemný, u lože umírajícího.

Nápěvy, které nikdy nevypěji,

smuteční, zlobné, vášnivé nápěvy,

ty budou doznívati zvolna, zvolna,

jak kámen hozený na hladinu řeky,

kruhy a kruhy... Vždy větší a větší.

A potom ticho...

To bude zvláštní západ slunce!