Západ slunce

Chtěl bych být člověkem ze země elsaské,

tichý a pokorný srdcem.

Naslouchat včelám a se slunce západem

k nebesům vzhlížet...

Chtěl bych být člověkem ze země elsaské,

nad níž dnes vysoko chvěje se hvězda.

Chtěl bych, by nad tímto zmučeným čelem

vzplanula jednou hvězda.

Večer se tmí a stromy alejí

vzrůstají v gothickou kathedrálu.

Dva světy podivné zlá voda Rýna

spojuje – rozděluje.

Chtěl bych být člověkem ze země elsaské,

přitisklý horoucně k zemi.

Však v tento večer s nebesy splývá,

hvězdami rozkvétá země.

Není už pekla, ni očistce, hříchu,

ni smutných myšlenek neodbytných.

Zvony zvoní a země voní

čistotou božího objetí.

Ticho jak jezero mlčenlivé

zalilo sladký a vlnivý kraj.

A všichni lidé zde věří v Boha.

Chtěl bych být člověkem ze země elsaské...