ZÁPAD V LESE

Jak při feerii zvykem na vesnici,

že na konci hry bengál zažehne se,

vzplál rudý západ žhavou výhní v lese,

naházel zlatých pruhů v hloub se tmící.

Teď každá větev zářící je svící,

list každý kahan. Svit se v trávě třese,

rdí na kmeni a hoří na útese,

tká na sta růží sosnám v tmavou kštici.

Pak hasne vše... Ty, jemuž v pozdní slávě

lid mává v ústret, proč se mrazně chvíš,

když tmavé růže házejí ti právě?

Na západ v lese myslíš, čelo přemna,

jak růže nese, kdy den zmírá již

a noc už vchází mlčící a temná?