ZÁPAD.

Mrak nestvůrný, drak děsivý, žhavooký,

se na západě v šíři rozepnul,

zasvítil tlamou, tisícerými oky

ohnivou sítí ocean náhle se hnul,

plameny rostou, kříží se blesky, lávou

všecko se mění pekelné výhně slávou...

K obzoru všecko v jediném požáru hoří,

krvavou zahradou všecko se v plameny boří,

dahlie, pivoňky, máky se rudé noří.

Rozteklá výheň žhoucího skla to sálá,

v šumivém varu pěny se dusivě zardí...

Zhasíná mrak, sláň naposled bleskem se vzňala,

stříknuly tmy v ni ozdobou leopardí...

V ohnivých strunách blesky se klikatě vlní,

vlnami k břehu skákají, divoce syčí,

znenáhla hasnou, jiskrami vrcholy křičí,

temnotou zrádnou se vyhaslá kotlina plní.

Z ticha vzdychá a dýchá znavené ohněmi moře

tvor jeden živoucí a nemající klidu,

v nové závrati vrávorá, do břehů oře

od západu trudně do příští zoře,

hvězdy jen v míru shlížejí na jeho bídu.