ZÁPAD.

Tak podivným vše zdá se, omšelým.

Bez purpuru kdes v mhách se slunce plazí.

Strnisky nad vsí černý stéká dým,

bez výčitky kříž strmí nade srázy.

A není, nač bys vroucně pohleděl

v chvíli, jež včera zraky zamžila ti.

Jak zmrtvěl by kraj celý, zkameněl;

jen ocel blýští v dál’ běžící trati.

A není touhy v chladném srdci tvém. –

Kam červánků dnes růže napadaly?

Svých vroucích snů jdeš klidně hřbitovem.

Kde však tvůj stesk? A mladé tvoje žaly?