ZÁPAD.

Obloha daleká slila svou modř v šeď mraků,

ztemnila krajinu zsinalým matným leskem,

a zem si zalkala k tryzně dne hrdlem ptáků

písničku s temným steskem.

Vysvitnul měsíc a zazářil v její šeři

tak jako hostie zdvižená nad kalichem,

v kterém kněz Večer nes' těm víno, kteří věří,

znaveným těžkým tichem.

Podivné postavy mihly se jeho zlatem,

podivná hrůza, jak po mrtvém, dechla z něho.

Utichla země, jak znavena pod mlhy šatem –

mateřstvím všeho zlého.