Západ.

Krev slunce barví stromů okraje,

zří západ podlitými zraky v dáli....

A dlouhé stíny smutně do kraje

před blízkou nocí v děsu přichvátaly....

A tesknou cestou – rudě ozářenou –

já s bledou, plačící se potkal ženou,

a v duši mé se jitří staré rány....

Z mlh šedi zří – ten pohled uplakaný...