ZÁPAD.

Mezi mraky měděnými

zelená se obloha,

vzadu šedivý plášť zimy

splývá již jak mátoha.

Bičována vichry zlými,

slzou dešťů polévána,

země sirá, ubohá,

probudí se zase zrána;

mrazu poutem ukována,

co zas tmy a bídy zkusí,

jako každá duše štvána –

sněhy, blátem projít musí,

než se dočká svého jara.