ZÁPAD.

Zapadá slunce v krvi milionů,

pomalu klesá za lesy,

a od východu za hlaholu zvonů,

v zmateném víru jásajících tÓnů,

den nový duní kolesy.

Den nový vstane – již se země chvěje

rachotem rvaných řetězů –

paprsek jeho letem blesku spěje:

brzo již, brzo kraj se rozepěje

jásavou písní vítězů.

V jásavé písni krásnějšího Rána,

Rána, jež nikdy nezvadá,

starému světu doznívá již hrana –

k novému žití ohnivá jak brána

krvavé slunce zapadá –