Západ.

Viz, za lesem, kde sosny výš se pnou,

zjev slunce zalit září nachovou,

proud rudé krve je to, nevidíš?

a stéká k zemi stále níž a níž. –

V mých prsou prochvělých je tentýž zjev

za lesem žití krvácí můj zpěv...

Což srdce mého žal v něm necítíš?

a volněj teče vždy a zhyne již.