Zapadlá přání.
By Adolf Heyduk
Divná lidská přání! Jako v divém běhu
rozpoutané vlny bez hráze a břehu...
a ta lidská srdce jako vlastovice
nemohou v ráj dětský přes to moře více.
Třepetají křídly, ve dravém však dmutí
rozkacená bouře nazpátek je nutí,
z veliké bolesti nemohou se vznésti,
z velikého hoře zapadají v moře!