Zapadlá přání.

By Adolf Heyduk

Divná lidská přání! Jako v divém běhu

rozpoutané vlny bez hráze a břehu...

a ta lidská srdce jako vlastovice

nemohou v ráj dětský přes to moře více.

Třepetají křídly, ve dravém však dmutí

rozkacená bouře nazpátek je nutí,

z veliké bolesti nemohou se vznésti,

z velikého hoře zapadají v moře!