Zapadlé hvězdy.

Ve víru světů nadzemských a dálných

prý krouží hvězdy věky vychladlé;

kdys lily zář, teď ve tmu zapadlé,

jak slepci žijí ve snách, tužbách žalných.

Graecie hvězdo! snů tvých triumfálných

kde zlatá zář, v níž jako v zrcadle

svět zhlížel se a lidstvo omladlé? –

Kde hvězdné květy modliteb tvých palných,

Ó středověku chmurný, věštecký? –

Kde hvězdný třpyt je slávy tvé, má vlasti? –

Kéž bleskem vlád’ bych, v hvězdy odumřelé

Zář dávnou vlil bych nové žití vřelé!

A kdybych nestačil snad na všecky, –

tož aspoň tvou bych rozžehnul, má vlasti!