ZAPADLOU KRAJINOU

Sunou se světla a stíny

s oblačného nebe.

Schovanou pod stromy u doubraviny

vesnice, vyhlížím tebe.

Ocúny zraňují trávy

poslední podzimní krásou.

V dálku hledí stád hlavy

a zas tiše se pasou.

Ořeší kamenných mezí

ze slupek pouští oříšky.

V modré šedi a rezi

kopce se zdvihají do výšky.

V dálce to mlhavě dýmá,

větry dují v prořidlé háje.

A jak jde večer, čiší zima

z lesů kraje.

Topoly zlysalé unaveněji

daleko kráčejí, sešeřeny,

zbožně a ztlumeně pějí

staré jak v průvodu ženy.

Kraje toho, že čas přec přijde,

duse i věci čekaly,

že si ho všimne Bůh i lidé,

kteří ho odstrkávali.