Zapadly dveře u domu,

Zapadly dveře u domu,

dozněly kroky v ulici.

Z okna se dívám,

padám do tmy.

Na koho kývám?

Vždyť nevím, kdo se to vzdaluje,

kdo na ruku tiskl ret mi,

na koho srdce žaluje,

že samo zas a pusté je,

koho se bude lekat

a na koho čekat,

až se zas setmí?

Dva smutní cizinci,

podivní milenci,

hovor jsme načali,

oči se sešly i ruce,

radost jsme před prahem nechali,

sešli se v muce.

Taková láska, když hasne den,

jako stín, jenž napad do oken

s bázní –

a je pak jedno, čí tam hlas

v duetu zazní.

Jenže těch živých nocí stesk

podobu ztrácí,

dříve to býval vidin lesk,

teď přízrak se vrací.

Zapadly dveře u domu,

ulice zeje jak jáma.

Cizinec za roh zašel mi –

a já jsem strašně sama.