ZAPADLÝ HVOZD.

By Emanuel Lešehrad

Spí dávné touhy, závrati,

nikdo jich světu nevrátí.

Jak vítr vane nad kraji,

do temnot slehlých šeptají.

Jich hlasy bloudí pod lesem

v netečném tichu bezhlesém.

Spí dávné touhy, závrati,

snad už se nikdy nevrátí.

V tmách hoří vlavé plameny,

i ty už teď jsou ztráveny.

Sotva, že trošku zaplají,

už zase tma je nad kraji.

Do tmy se mračí pralesy,

časem v nich vítr steskne si...

To mojí duší zaklátí

zpožděné, dávné závrati.