ZÁPADY.

Ty nádherné západy na nábřeží,

kdy do krvava nebes lem zřím rvát,

kdy z nitra sešlých starobylých věží

žal český počnou srdce zvonů lkát, –

ty západy, kdy nad zemí již sklání

kdos vějíř stínů krášlený hrou hvězd,

kdy v lemu nebes ono rudé plání

vějíře toho zářnou zdobou jest,

ty západy, jež v tmy klín zřím se svrci,

jež v moři krve v hrob se navrací,

to odlesky jsou milionů srdcí,

jež denně na té zemi krvácí...