Západy. (I.)

Hořící západ z purpuru ohně v žíhavý oranž se tavil,

na mostě – vlaky hřímaly pod ním – večer jsem zamyšlen stál,

v kotouči jisker oblak tu kouře v planoucí nach nebe ztmavil,

příšeře roven černavý oblak naproti západu stál.

V záplavu ohně do tříště stínů gotické věže se tiskly,

poslední pablesk ve chmurných oknech mroucími jiskrami hrál,

naposled barvy v kytici fial orgií divoce blýskly,

rázem než zhasly, v tom Noc již táhla přes všecko vlečku svou dál.