Západy. (II.)

Taková vlhká neděle

po bouři dozněné a s mračen cáry v zenitu

a s ptáky pějícími vesele

a se zrcadly vod, v nichž tříšť plá blankytu!

Taková vlhká letní neděle,

co v ní je poesie!

ve trávě, ve stromech, v oblacích nesměle

cos – ty to cítíš – žije!

Ať v bezu vonného plničkých girlandách,

ať v čilimníku kypících kaskádách,

ať v bronzu dubovin, jež s břízou zápasí,

co zakleto tam před časy,

sterými ohlasy

u spiral cest a basenů

dýchá.

A v hloubi Praha odpočívá tichá,

v té změti historie s přírodou

cos netušenou lahodou

se míchá...