Západy. (IV.)

Dnes bez vší slávy, bez červánků ohňostrojů

se zmdlené slunce ku obzoru zvolna chýlí,

jak poutník vysílený v konec muk a bojů,

když v tmavý příkop klesá v husté býlí.

Král, který s trůnu svého stoupá bez purpuru,

jenž dříve vínek paprsků sňal s hlavy,

se plno resignace vzdává v těžkou chmuru,

již táhne s sebou večer tmavý.

Zřím za ním, zvolna bez vší glorioly mizí,

dnes nikdo žasupln se neohlédne k němu –

Tak zemřít nevšimnut, však srdce míti ryzí,

po práce plném dnu chtěl s bohem dát bych všemu!