Západy. (V.)

Jen mlha do dálky nad pasekou se válí,

les jako sedrán stojí zasmušen,

z mhly turban fantastický mají skály,

svit poslední z nich dohořívá z dáli

a hasne mlhou uškrcen.

Pod listí sychravé paseky zasmušilé

se krčí plaše k zemi koroptev;

jak styděly by se, špinavě bílé

ční kopretiny zbylé

kol z nízkých porostlin, kde listí rudne v krev.

Jdeš domů zamyšlen. Zrak za sluncem se nese,

jen rudý pruh, kde uhaslo,

pár jisker mroucích, jako rozstříknutých v lese,

po ocúnu a vřese,

z kštic slunce by se bylo setřáslo!...