ZÁPALEM MLÁDÍ!

Z krásy ať i vzdušných těl,

o čem snil jsi, co jsi měl,

holý prý jen zbude vrak,

po letech kdy z daleka

klidný nazpět zatěká

sesláblý už stářím zrak.

Proto kvítím, samý žeh,

pokryjme své plavby břeh,

dokud tělem duch je mlád,

ať pak ještě ve stáří

mysli zřít se podaří

aspoň v barvách břeh ten plát!

Duší, srdcem, dlaní svou

sílu vzepněm mladistvou

pro hroudu i ideál –

a tak k boji spojeni

v práci spějme, v nadšení,

za svým cílem výš i dál!

Ať pak ze snah, plodů těch,

jichž neurval koloběh

hltavého života,

aspoň při snech, vzpomínkách,

v lidské smrti šerý práh

hvězdou se to mihotá!