Zaplaš je...

Zaplaš je, ty děsné chmury,

jež mou táhnou oblohou,

co mou duši černým křídlem

ovanuly – ubohou!

Zaplaš je, to dusných příšer

hejno, kol se rojící,

v žalných předtuch teskné stíny

duši moji halící.

Zaplaš je! kouzelným prutem

jak tknuto se rozletí –

zaplaš je! čarovnou mocí

zmizí hned – v tvém objetí.