Zapomeň a nezapomínej!

K čemu vzpomínati? Všecko prošlo již,

vytrpěny strasti, křivdy odpuštěny,

rány scelují se stále blíž a blíž,

hlava muže sdřímne na ňádrech své ženy.

Jakže zapomenout? Na to vše, co nám

drahým bylo, svatým, zač jsme rádi mřeli?

Tomu z muk těch v srdci vztýčili jsme chrám,

bychom v upomínkách na věky v něm dleli.