Zapomeň...

Zapomeň na ten slunečný záblesk,

jenž nám jak zázrak do srdcí pad’,

utlum tu bolesť, máš-li ji v duši,

nemysli na mne, neměj mne rád.

Půjdu zas světem, jak jsem šla dříve,

a ty jdi také, tak jak jsi šel,

budu-li trpět? Ach, to jo lidské,

hůř, kdybys ty víc – nezapomněl.

Život je dlouhý, snad něco přijde,

co na vždy srdce zastaví chvat; –

nečekám na to, nečekám na nic,

nemysli na mne, neměj mne rád!