Zapomeň!

Tak v jeseni já četl v listí padlém: Zapomeň!

l v růže květu dechem mrazu zvadlém: Zapomeň!

Když zoranými lány skučel vítr,

on roznášel to krajem v křídle schladlém: Zapomeň!

Co bylo z jara, v létě zvadlo žárem,

zas příroda nám skytne v žití zmládlém: Zapomeň!

Hle, kotva, jež se ztápí v moři žalu,

i v srdce cévy zarývá se rádlem: Zapomeň!

Ta kotva těchy ztroskotaných lodí! – – –

Jak brání se jí srdce v žití schřadlém. – Zapomeň!