Zapomenutá stráž.

V úvalu teskném, v temném tom lese...

(Rejdiště příšer to staré už znáš!)

Nad stanem tichým listí se třese.

Tam zapomenutá stojí ta stráž.

Do dálky hledí s skloněnou hlavou...

A: „kdo to?!“ Táže se vždy znovu zas.

Všechno je ticho. Píseň svou hravou

zpívá si lenivý, lhostejný čas.

Zmizely v dálce příbuzné voje.

Mrtví jsou... Padli... Ty klidu si važ!

V pralese tichém, vzdáleném boje,

teď zapomenutá civí tam stráž.

Všechno ji raní, všechno ji tísní

a bratři její – ti pohřbeni kdes.

Zahořklou, bolnou, chechtavou písní

do taktu zpívá mdlé stráži té les.