Zapomenutá stráž.

Nad zaleknutý kraj noc rozkládá se šírá;

jak dýmy obětní mha zahaluje hory, –

třepetný trubek hlas kdes mezi lesy zmírá

a halas junáku se tratí v tmavé bory.

Ti jedou vesele vstříc královskému městu,

ti jedou bujaře, snad útokem juž ženou –

a já zde musím stáť, za druhy střežím cestu,

a tuším, zoufaje, že na mne zapomenou.

Sníh hustě napadne, zbraň v skřehlé třímám ruce,

svých přátel volám zpět – a černá noc kol mlčí...

jsem sám, jsem opuštěn, a zřím jen v kruté muce,

jak v lesní hlubině se svítí oči vlčí –.