ZAPOMENUTÉ SNY

Kolik jsi snů snil pokradmu

a ráno ani nevíš o nich,

co bílých květů na jabloních

opadávalo v černou tmu,

co lásky leží pochováno

v té prsti tmy, v tom prokletí

těch marných, váhajících ano,

kdo ležel to v tvém objetí?

V čí náručí a v loktech koho

jsi protančil svůj masopust?

Ten karneval miloval mnoho,

čí měly úsměvy, čích úst

se třpytily ty bílé zuby

pod maskou s černým závojem?

A když jsi v snách šel do záhuby,

čí pláč měls ráno v srdci svém?

A snění bolestná a děsná,

ta skutečná, budeš je znát,

až vytrhne tě drsně ze sna,

co nechává tě ještě spát?