ZAPOMENUTÍ

Kdes v tichu staré zahrady,

kde milenci již nešeptají,

kde přítmím šeré balady

dva smrky černým florem vlají,

kde na pěšinách samota

a v korunách jen tíže mraků,

kde hlasem všeho života

jsou drsné vzlyky černých ptáků,

ční v stínu thují mohyla,

a nikdo neví, kdo spí pod ní,

jak tajemství by střežila,

jež znají pouze bratři rodní,

ty smrky staré zahrady,

jež dlouze černým florem šumí

si sloky dávné balady,

jimž nikdo z živých nerozumí.