Zapomenutí.

Den modravý zarděl se lichotným smíchem a vzplál,

hra jisker se radostně třásla a stříkala v sněhu,

dech sladký, jak prchavý olej ve vzduchu voněl a tál

a v krvi mi hořel a vířil.

Po tvářích bolesti rozlil se úsměv a mír,

chor pohřebních písní se roztál v milostnou něhu

a házel jásavá echa, jak plesáním zvonů a lyr

by svátek světily dálky.

Byl jiného žití to reflex a v duši mi šleh,

jak dávný azur před staletími jenž svítil?

Či procitla rozkoš v mé krvi a onoho večera dech

před svatební nocí mé matky?

To z břehů Mlčení vítr mým osením táh,

v něm třesení neviditelných křídel jsem cítil

a anděl mé myšlénce, jak v Gethsemane na modlitbách,

číš tajemné útěchy nalil.