Zapomenutý.

Je po zápasu, v dáli boje tlum

ztich v mracích prachu, vzduchu těžké páře,

jen jeho stín kles v mrtvol bledé tváře,

v spár supů lačných, v křídel hbitý šum. –

A po životě lidském ani zdání,

jen rudá krev ty jeho zbytky smáčí,

ty spousty mrtvol, zbraně v širé pláni.

Však náhle krajem, pohříženým v sen,

vzdech zaúpěl, a v plné ještě síle,

až v křídel ruch ztich holubičky bílé

ten srdcervoucí bojovníka sten.

To vposled zavzdych vojín statný, smělý,

kde havrani se shlukly ve chumáči...

Je ztracen... Bratři na něj zapomněli...