ZAPOMENUTÝ KLAVÍR.

By František Dohnal

Ve stmělém budoaru

tak teskně, zasmušen

sní zapomenut klavír

v samotě tichých stěn.

Och, tolik písní skryto

v těch bílých klavesích,

i touhy, bol i smutek

i jásot v nich a smích.

Och, tolik písní skryto,

jež vyzpívat by chtěl –

však nikdo nepřichází,

kdo by ho rozvučel.

A vzduch kol je pln vůní,

jak opojit by chtěl –

však nikdo nepřichází,

by klavír rozvučel.

A ticho je, tak ticho

v těch bílých klavesích,

že není, kdo by vzbudil

zas dávný život v nich...

Tak v šeru budoaru

dál teskně, zasmušen

sní zapomenut klavír

v samotě tichých stěn...