Zapomínej!

Proč jste dříve neřekla mi,

že my svoji nebudem,

proč v mé duši sladké klamy

živila jste každým dnem?

Proč jste dříve neřekla to,

že jsem pro vás chudý hoch,

nebylo by tolik vzato,

dřív bych zapomenout moh’.

Nyní těžké je to zcela,

nechtít na vše myslet zas,

když jste jenom naděj sela

v mladém srdci, lásky jas.

Když už květů z čarných polí

bílý dech se rozklene,

těžko je a jak to bolí,

lámat je od kořene...