ZAPOMNĚNÍ

Poslední jiskřičky dohořívající rosy

se třpytí v červnovém jitru. Ó, jaká slast vonná,

prach zlatý oblak zřít nad sebou rozsetý po bledé modři

tichého, dobrého nebe!

Kol stromy zapomínají, že rostou k pokácení,

má duše zapomíná, v otroctví že žije.

Vše je jak teplý sladký sen

a plný kořenné vůně.