ŽAPONERIE.

Ze slámy budka zrobena

k úkrytu v letní vedra –

celičká dnes je pod sněhem,

kryje jí hlavu, bedra.

Chomáče, jako peří běl,

kupí se měkce na ní,

ještě teď s dáli oblačné

slétají vločky maní.

Nevím, zda malíř ve snění,

či jakýs šelma v smíchu

trofejí léta zářivou

ozdobil budku v tichu.

Pivoněk dvé jak růží květ

zatkl do sněhu běli,

zelený list k nim přitulen –

polibek léta vřelý.

Ptáče pak snivé, nevím zkad,

usedlo na stvol květu,

snad se mu v malé hlavince

o jara zdá juž vznětu.

Dívá se, dívá v sněhu rej,

opodál tři jak bratři

o zrnko rvou se jediné...

v údivu na ně patří.

Krutý to boj, až peříčka

ve sněhu let se mísí...

A v květech žhavé pivoňky

snílek pták – jaro křísí.