ŽÁR

Jsem horkým mrakem zahalen,

bůh slunce mi do cesty dých...

Dnes nejcudnější z krásných žen

roztaje v polibcích mých.

Náš starý dub tmí se zdaleka

v západu červnovém.

Žádný žár marně nečeká,

volám ti pozdravem!

Já stokrát víc touhy po něm mám,

než tys měl zimního dne,

a pohled, jejž k tobě vysílám,

nad bouřlivé dusno žhne.

Dík tobě, dube! Sladký je chvat

pro bouři, jásot a plen!

Již bělá se v stínu zeleném šat

té nejcudnější z žen.

Ráz! Zaskřípal dub, ten staletý strom,

jak když se démoni rvou...

A než blesk zhasl a než dozněl hrom,

stál muž u mrtvol dvou.