Zář měsíčná...

Zář měsíčná zem do pohádky,

sny do polibků čaruje,

zřím, jak tam srostly mezi vrátky

dva stíny v jeden.

Jez v dálce tiché žaluje,

teď třešeň šeptla, kaštan tichne,

a pak si všecko listí vzdychne.

Já hledím na ty hvězdy rudé

a modré, žluté do běla;

vím – s tvojím je a navždy bude

můj osud spředen,

jak hvězda s hvězdou; věděla

bych ráda, sejdem-li se my kdy

tak v jeden stín. Dí měsíc: „Nikdy!“