Žár v duši.

Jest širá pláň a tichá noc je po ní,

a nad ní oblak druhý oblak honí.

Tu dole všecko klid, ve výši větru bouř,

můj oheň shasíná, ve výš se nese kouř.

Můj oheň shasíná, však v duši dále plane,

nechť s oblak vysokých, nechť s oka krůpěj kane.

Můj oheň shasíná, jej krůpěj uhasí,

má duše plane dál, ji krůpěj nespasí.

Ten oheň v ní by plál i na dně ve moři,

ten v duši mojí žal jen hrob jej umoří.