ZÁŘÍ

Co je mi vlastně do vašich lesů?

Ale mám rád v nich divizny květ,

růžovou barvu zvonečků vřesu,

cosi, co nelze zapomnět.

Co je mi vlastně do vašich lesů?

Ostružiny jsou orvané.

Buchty se slívami z prázdnin si nesu

a srdce trochu zbodané.

Co je mi vlastně do vašich lesů?

Bukvice si tam seberte již!

K městu vlak letí – do dílny běsů,

dál kovat ducha nádhernou číš.

Adie, lesy, druhové staří!

Vraťte se, hoši, ke slabikáři!

Z komůrky bytné vidět je třpytné

podzimní hvězdy, jak zeleně září.