ZÁŘÍ

Můj bratr dooral a vypřáh’ koně.

A jak se stmívá,

věrnému druhu hlavu do hřívy

položil tiše, pohladil mu šíji

a zaposlouchal se, co mluví kraj.

Zní zvony z dálky tichým svatvečerem.

Modlitba vesnic stoupá chladným šerem.

Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest

v jediný chorál slily se a letí

k věčnému nebi.

Svatý Václave,

nedej zahynouti

nám ni budoucím.