ZÁŘIJOVÁ NEDĚLE.

Neděle smutná. Mračna dešťová.

Naši se bijí někde u Lvova...

Rozvírám knihu. Lásky bol a vzlet?

V tu chvíli nevím ani, co jsem čet.

Jaká to hříčka je ten verš a rým!

Slyšet je auto. Jistě s raněným.

Snad šach neb dáma neklid pochová –

naši se bijí někde u Lvova.

V okna déšť smutný pochod bubnuje,

vichry vše Aeol pustil ze sluje.

Jak křičela by massa stohlasá,

jak střelbou děl se okno otřásá.

Ne, to je v dáli, na tisíce mil,

leč v kamnech zní to jako mroucích kvil.

Návštěva. Hovor, rukou líbání.

Veselým smíchem stesk se zahání.

Snad ovoce neb pěna cukrová? –

Naši se bijí někde u Lvova.