ZÁŘIJOVĚMU SLUNKU.

Mateřsky vlídná stálice,

když soumrak číhá z lesních cest

a ještě chvíli třeba nést

žernov své sudby na hlavě,

slunéčko září měsíce,

svit ještě, sviť nám laskavě!

Sviť, oko božské milosti,

vždyť ještě aspoň dětem vhod

česat chcem sadů zralý plod,

věneček uvit s korálky,

z jeřábu, stromu hořkosti,

co rudě hoří do dálky.

Sviť, zlatá hvězdo jesenní!

Ještě chcem z nížin na hory,

pozdravit nové obzory,

na štítech, než se svečeří,

zázračné trhat koření,

pro srdce, která nevěří...