Zářivý den.

By Julius Skarlandt

Zářivý den, jak změní

mdlá, usínavá snění...

Srdci se zachce růže mít,

květy mámivě bílé,

v hedvábném dívčím náručí

ztišené najít chvíle,

do modrých očí pohledět

vášnivě rozevřených,

o zemřelých snech povědět,

o drahých snech nedosněných,

jak rostly, sílily, hynuly,

duši těšily chvíli,

mrtvé jak s oblaky plynuly

k marnému svému cíli...

Zářivý den. Jak všecko pozlatí,

bolest i radost, jako v závrati...

Zrůžoví tváře chřadnoucí,

ruka ručku zas hledá,

zaplanou žáry chladnoucí,

hruď se šířeji zvedá,

mládí se dívá z očí všech,

mládí rozjásané,

a v našich vzkříšených znovu snech

nové zas slunce plane.