ŽÁRLIVÁ.

Chtěla bych být rukou, jež ti koně sedlá,

hřívu zkrášluje mu vonnou kyticí;

čabraku jak rubáš bělostnou bych spředla,

tvého komoně bych nad propasti svedla:

u tvé mrtvoly chci zřít’ se, vinnici!

Chtěla bych být’ mostem přes bystřici kalnou,

mostem propadlým do tmy a v jekot vod,

a když v noci za Ní spěcháš v nivu dálnou,

náhle rozevříti svoji náruč žalnou:

ó, sem nevstupuj, jsem k smrti příkrý schod.

Chtěla bych být’ svolujícím pohleděním

oka Jejího, když rozhrnuješ šat,

v němž tě čekala, rozpalována sněním,

než jsi přišel, oddána ti pomyšlením:

číší zoufalství ať je ti rtů mých chlad.