ŽÁRLIVOST

Tvé duše květina když zavírá se,

co z kalichu ti temna vykvete?

Vy oči, zrosené v své smavé kráse,

co uvidíte, až mi usnete?

Rci, jakým cizím váta budeš světem?

kam orkán snů chce pel tvých lístků vznést?

Je sopečná ta hora, na níž kvetem,

a světlo na nás padá s cizích hvězd;

šum vyděsil nás půlnočního ptáka,

v líc hledíme tak němě lákavou:

to mrtvý měsíc tělo naše láká,

to tisíc let nám krouží nad hlavou.

My v lávě vykvetli a netušíme,

kam rozvane nás tmavých vichrů moc.

Tvé duše bílá květina když dříme,

ó duše mojí duše, dobrou noc!