Žárlivý.

Srdce mé – pohádko tmavá!

Ký divých to vášní roj

S city tvými si pohrává,

Plodě věčný nepokoj?

Vždyť i já jsem šťastný býval

Za mladosti růžené;

Tehdáž bol mi nerozrýval

Toto srdce zkoušené.

Neznalť péče já nižádné,

Prost jsa všeho truchlení;

Leč co láska srdcem vládne,

Počalo mé trápení.

Hned celý milostí hořím,

Hned i vztek mne pozvedá;

Zas tu strasti sám si tvořím,

O poklidu nevěda.

Ráje lásky ve snách zírá

Oko mé, a k slasti zve;

Za bdění však poutem svírá

Peklo všecky smysly mé.

Ach, mé sny trvají krátce,

Jak ta svodná lásky slast!

K hořké procitnu památce,

A v novou se vrhnu strast.

O kýž přijde ten sen dlouhý,

Dlouhý – bez procitnutí,

Jenž utápí všecky touhy

V moři zapomenutí!