ZÁRMUTEK JARA

Sad šperky zdobil se a paprsky se skvěl.

Kraj luzných nadějí kvet’, jasem omlazen.

Máj, svlačci ověnčen, když kolem vily jel

a vhlédl do oken, na tvářích úsměv měl.

Žeh’ blankyt safíry a jara vonný sen

z niv loubím verandy do naší síně sel

a k harfě, na kterou jsi hrála, roztoužen,

skryt v růžích milostnou svou píseň vroucně pěl.

Má duše zářila, když souzvuk tvůj jí chvěl,

jak slunce blažící, jež vzplálo z mraků dum,

a průvod přeludů s hvězd dálných přicházel,

by žehnal lásce mé a vděčným pohledům.

Prch’ hlouček šťastných jar... Sad píseň zapomněl.

Kraj luzných nadějí chřad’, stínem obestřen.

Máj, svlačci ověnčen, když kolem vily jel

a vhlédl do oken, jen tajně zaslzel.