Zářný den časného podzimu, – ubohá koketa stará,

By Jaroslav Hendrych

Zářný den časného podzimu, – ubohá koketa stará,

bitvu svou zoufalou prohrál zas, západu požáry vzplály,

příroda jemná a soucitná šaty své na rubáš párá,

smáčí zem drobnými slzami, mlhou kraj smutečně halí.

A my jsme zpívali, jásali, my jsme si veselost lhali,

v soumraky z temného hedbávu házeli kameny smíchu,

u cizích ohníčků teplých jsme skřehlé své dušičky hřáli,

v proud řečí prostičkých hodili vychudlých šlechticů pýchu.

Studené plameny západu, – obrazy našeho žití,

růžové obláčky mlhavé – naděje naše a touhy,

dráždivou zániku vůní je nemožno v radost se spíti,

ve stinném lese jen mihnou se žlutavé sluneční prouhy.