ZAROSENÉ OČI.

Znáš skalní strž, jak v rokli pláče bíle?

Znáš azur, kdy se jarní sprchou skvěje,

co ještě tráva pod vlahou se chvěje?

Znáš duhu smírnou v dálné pnout se míle?

Znáš studánku, jež útočištěm víle,

kdy bujné družky točí s fauny reje

a na luhu vše dovádí, se směje,

jen ji žal zchvátil, zhaslým štěstím kvíle?

Zřel’s jezero, jež tajemně se čeří,

když andělé je křídly bijí v šeři?

Zřel’s tůň, jež v propast umí svůdně lákat?

Víš, kde se muka se slastí v lad snoubí?

To vše jsem teprv chápat začal z hloubi,

co její oči prvně zřel jsem plakat.