zas jako kdysi

zas jako kdysi, ve čtyři ráno,

u vody sedím, lov a sny.

chudému málo na výběr dáno,

tedy se opakují mu dny.

hlubina právě procitla tiše

v zelené ošatce z rákosí.

zvědavě zírá, pomalu dýše,

stulíků šperkem se honosí.

to ráčkující ji rákosníci

svým kiri kirikrí vzbudili.

a vodní slípky, tak cákající,

hladinu napříč jí rozbily.

utichly. šedozelené oči

zrcadlí špalír stromový.

jen kolem mého brka se točí

lehounký tanec kolový.

šumějí lindy. pomalým letem

z lovu se vrací rozšafně čáp,

skokany nesa v zobáku dětem.

cestou se štrachá polní dráb.

jak se vše mírumilovně dívá!

idylu dýchám v polabí.

v nitru však fena zlá se mi skrývá.

kolika na hrdlo chtěla by!